Strach

Každý ho známe, každý ho někdy zažil.

Bojím se.
Bojím se..
Bojím se...

Lidí.

Každá připomínka, cokoli řeknou..
Vrací se to.
Vzpomínky.

Na to období.
Na ta období.

Šikana?

Každá urážka..je jako nůž do srdce.

Nejsem falešná, nejsem.
Nebo jsem, ale v tom jak mi je, nepotřebuju aby se ostatní ptali co mi je, aby poznali bolest, nechci to.

Možná že o někom někdy něco řeknu..ale řekněte, kdo ne??

A hlavně to nemyslím zle, ze srandy a jsou mnohem horší lidi než já.

Nezvládám to, zas do toho padám.
Jak říkala mamka, do toho kruhu, ze kterého nemůžu vystoupit..

Ne, co když je to pravda a já jsem slepá?

Mám strach. Z tebe. Z vás..